Zpráva „Mercedes‑Benz Transport“ z roku 1982: „Severní Amerika je největším trhem s užitkovými vozidly na světě, a právě v této části světa se společnost Daimler‑Benz AG v posledních letech stále více snaží vybudovat pověst nejvýznamnějšího výrobce těžkých nákladních vozidel.“ A dále informuje: „Podmínky použití jsou rozmanité, stejně jako rozloha USA. Zatímco středně těžká nákladní vozidla Mercedes‑Benz jsou ideální pro distribuční sektor, dálková doprava využívá objemná atěžká americká nákladní vozidla." Především nákladní vozy značky Freightliner – a právě tuto značku v předchozím roce společnost Daimler‑Benz AG zakoupila.

Když řidiči z metalurgického závodu Olsberg vyrazí z Essenu na cestu do Kasselu, je to závod s časem. Na ložné ploše svého vozu Mercedes‑Benz 2632 6×4 mají uloženy čtyři nádoby s kapalným hliníkem, který nesmí během 3,5hodinové jízdy vychladnout pod bod tání. Řidiči jsou v klidu. „Oceňují spolehlivost, snadné ovládání vozidla, […] skvělý výkon motoru, který bez obtíží zdolá i dlouhé stoupání,“ informuje redakce. Pro uklidnění nervů slouží také tehdy neobvyklá část výbavy: na palubě mají vždy autotelefon, pomocí kterého je možné řidiče varovat před dopravními omezeními, objížďkami a dalšími možnými rušivými faktory.

Mercedes‑Benz 3328/8×4/4. Pro znalce jde o impozantní zkratku, ze které je zřejmé, že jde v první řadě o vozidla na vývoz, neboť s celkovou přípustnou hmotností do 35 tun je provoz v Německu povolen pouze se speciálním povolením pro přepravu nadměrných nákladů. „Naproti tomu v jiných zemích lze čtyřnápravová vozidla s přípustnou celkovou hmotností do 35 tun použít například jako obzvláště hospodárné sklápěče nebo cisterny. Zodpovědnost za dokončení nese společnost Daimler‑Benz AG ve švýcarském závodě FBW‑Fahrzeug AG ve Wetzikonu,“ uvádí redakce. Používá se motor 206 kW s převodovkou Ecosplit (16 synchronizovaných převodových stupňů pro jízdu vpřed). Redaktoři jsou přesvědčeni o úspěchu: „Nový model 3328/8×4/4 nabízí podnikatelům užitkové vozidlo, které díky svému všestrannému použití bezpochyby vzbudí mimořádný zájem.“

Zvyšování hospodárnosti bylo důležité i v roce 1982: „Při stále rostoucích nákladech na palivo je v tuto chvíli nejdůležitějším úkolem ještě optimálnější využití nákladních vozidel jako přepravních prostředků,“ píše redakce. Ve spolupráci s výrobci nástaveb tak například vznikají originální řešení pro objemné zboží a palety, jako je spací kabina nad volantem nebo nové spojky pro přívěsy.

Tak zněl název reportáže o vodní elektrárně, kterou společně vybudovala a provozuje Brazílie a Paraguay na přehradě Itaipu. Monumentální stavba, která ještě dnes zaznamenává rekordy: v roce 2016 zde bylo vyrobeno více než 103 terawatthodin elektrické energie. To je více než v jakékoli jiné elektrárně. Výroba elektřiny pokrývá 75 procent paraguayské a 17 procent brazilské spotřeby.

Výška přehradní hráze je 225 metrů a její délka včetně zemních a kamenných hrází činí sedm kilometrů, turbíny jsou dimenzovány na průtok 70.000 krychlových metrů za sekundu. Během výstavby bylo přemístěno nejméně 31 milionů metrů krychlových vytěžené horniny. „Zásobování staveniště probíhalo převážně prostřednictvím přepravy nákladními automobily po dobře vybudované silniční síti,“ píše redakce. „Přibližně 300 nákladních vozidel od firmy Mercedes‑Benz do Brasil zvládalo od samého začátku nemožné. Jen konstrukční oceli bylo instalováno kolem 220.000 tun, přičemž měsíční spotřeba byla téměř 10.000 tun. […] Fascinující na přehradě Itaipa však není jen její velikost, ale také preciznost, se kterou se zde pracovalo, a striktní dodržování termínů.“

Absurdní nápad? To je fuk! Pět Švýcarů se nenechalo odradit: Jejich příspěvek do velké německé televizní show zněl: „Vsadíme se, že na čtyři pivní sklenice umístíme téměř devítitunový nákladní vůz, aniž bychom rozbili jedinou sklenici!“ Parťáka našli v pobočce Mercedes‑Benz z Hagenu, která jim poskytla halu a model 1628, aby mohli trénovat. Následoval test v přímém přenosu v televizi: „Rozhodující bylo velmi přesné, rovnoměrné spouštění hydraulických stojek, aby se od prvního doteku pneumatiky se sklenicí dosáhlo vyváženého statického zatížení.“ Experiment, který nedoporučujeme napodobovat. Ale: Sázku vyhráli!