Peter Muwanga jezdí ve svém Axoru 1823 s chladicí nástavbou na trase mezi městem Wagagai a letištěm Entebbe téměř každý den. Řidič i náklad jsou i přes nízkou rychlost pokaždé znovu vystavováni silným otřesům. Muwanga je na to zvyklý, náklad je dobře zabalený a také chlazený: Sazeničky vánočních hvězd. Z nich se později v evropských školkách vypěstují oblíbené rostliny. „Moje zásilky zatím stihly každý let“, říká hrdě Muwanga. „Protože na náš Axor je 100% spolehnutí!“

Zaměstnavatelem Petra Muwangy je farma Wagagai ležící asi hodinu jízdy vozem od hlavního města Ugandy Kampaly. Selecta One, zahradnická společnost z Německa, si pronajala velké části farmy mimo jiné za účelem pěstování poinsettií.

Podnikání je založeno na intenzivní dělbě práce. Muwanga a jeho kolegové na farmě, kterých je v době sklizně asi 1.000, vidí však pouze zelené listy matečných rostlin. „A z nich potřebujeme také pouze jen nové výhonky, které jako řízky rostlin co nejrychleji vyexpedujeme“, vypráví řidič. To probíhá výhradně letecky. V Evropě pak poinsettie dorůstají do plné velikosti a dospělosti, dokud se nerozvine jejich barevná koruna.

Je zapotřebí hodně práce, než je možné řízky sklízet. A co nejpřísnější hygiena. Pěstování probíhá ve Wagagai v zabezpečeném a dokonale větraném skleníku. Osoby, které si oblékly plášť, rukavice a speciální obuv, mohou po důkladném umytí rukou vstoupit do areálu, ale nesmí se dotýkat rostlin. „Existují stovky chorob, které by mohly naše rostliny napadnout,“ říká výrobní manažer společnosti Selecta One Wilson Keter. „Pokud se však důsledně dodržuje hygiena, obejdeme se bez toxických pesticidů.“

V Ugandě má pěstování poinsettií, které původně pocházejí z Mexika, jednu obrovskou výhodu: příznivé klima. Tato rovníková země leží na náhorní plošině a rozkládá se podél Viktoriina jezera. Není tu tedy ani příliš horko, ani příliš chladno a není tu ani nedostatek sladké vody na zalévání. „Ovšem také z ekologického hlediska má smysl pěstovat řízky rostlin v Africe“, říká Keter. „Emise CO₂, které by vyprodukovaly vytápěné skleníky v Evropě, by daleko přesáhly stopu CO₂, kterou v současnosti zanecháváme při přepravě řízků letadlem.“

Balke provozuje svůj podnik s vášní a potřebným know‑how. A potřebuje také cit pro sladění s trendy: „Již na začátku roku se musím rozhodnout, jaké druhy a jaké barvy budeme pěstovat v nadcházející sezóně. Pokud bych se zásadně zmýlila, bude zboží zřejmě neprodejné. Pak by několik měsíců práce přišlo vniveč.“

Každý den v době nočního klidu, v jednu hodinu ráno, se Balke vydává na trh s květinami v Hamburku, aby zde nabízela své rostliny zákazníkům. V době Adventu jsou to především vánoční hvězdy, kterými je vůz Atego 818 plně naložen. Až do půl deváté ráno probíhají obchody s malo‑ i velkoobchodními prodejci květin z regionu. Pak se Inga Balke vrací zpět do zahradnictví.

Červený vůz Atego s vyhřívanou skříňovou nástavbou značky Wilke řídí Inga Balke někdy ráda i sama. „Tento nákladní vůz je sice poměrně velký, ale řídí se téměř stejně dobře jako osobní auto. “Podnikatelce se líbí zejména automatické řazení PowerShift 3. „Nemusím řadit a mohu se plně soustředit na provoz.“

Balke tak na severoněmeckých silnicích se svým pohodlným Ategem prakticky je hladce klouže – zatímco Peter Muwanga jede po hrbolatých cestách a spoléhá především na robustnost svého Axoru. On musí svůj náklad vždy chladit, zatímco Balke v zimě zabraňuje zmrznutí řízků vytápěním nástavby. Co však oba spojuje: Jsou nadšenými příznivci Mercedesu i vánočních hvězd.