Moderní? V žádném případě. Spolehlivý? Rozhodně! 2.239.000 kilometrů, a to často po hrbolatých silnicích tehdejší Jugoslávie, urazil vůz L 3000 Jakoba Horvata jen za dobu, kdy jej vlastnil, a navíc měl v roce 1962 více než 20 let. Pan Horvat jej koupil v roce 1940, napřed jezdil na naftu a o dva roky později přešel kvůli nedostatku nafty na dřevoplyn. Již tehdy měl vůz najeto 261.000 kilometrů a za celou dobu se podrobil pouze dvěma opravám, které by stály za zmínku, jinak zůstal věrný svému majiteli. Nemůže být pochyb o tom, že majitel ke svému vozidlu přilnul: „Všechny originální díly, které byly při opravách vyměněny, mám pořád u sebe,“ říká. Je možné, že L 3000 jezdí ještě dnes?

Zatímco v roce 1962 topilo v Belgii uhlím ještě zhruba 80 procent domácností, „směřuje ústřední topení v bytových domech, průmyslových budovách atd. jednoznačně k používání topného oleje“, uvádí redakce. Rostoucí obchod, například pro firmu Chantier Houiller z Bruselu, která k tomu účelu nasazuje vozy L 312, L 328 a LS 328. Důležitým argumentem hovořící pro flotilu s hvězdičkou je podle podnikového ředitele Weitse racionalizace vozového parku a motorová nafta: „Motory našich nákladních automobilů jsou v provozu denně od sedmi hodin do půlnoci bez přestávky. 23 až 25 litrů nafty můžete přirovnat ke spotřebě 55 litrů benzinu. [...] Vozidla jsou v létě  udržována velmi důkladně, aby během tohoto enormního namáhání v zimě nemohly nastat žádné poruchy. Zde máte,“ říká Weits, „další argument ve prospěch vozidel Mercedes‑Benz. U vašich vozidel nemáme skutečně téměř žádné poruchy.“

Racionalizace je ve společnosti Chantier Houiller zásadou i oblasti prodeje: správci nemovitostí a soukromé domácnosti si mohou objednat předplatné na dodávku oleje. „U každého odběratele je vedena kartotéka, která ukáže, kdy je třeba doplnit topný olej. [...] Dodávky lze naplánovat tak, aby byli postupně zásobováni obyvatelé celých ulic.“

Zcela jiné kapalné látky přepravuje společnost Acide Carbonique Pur (A.C.P.): firma vyrábí v pěti závodech kyselinu uhličitou, propanový a butanový plyn. Vozy L 328 rozvážejí stlačené finální produkty po celé Belgii. Ve válce se ještě používala americká vozidla, říká generální ředitel Marquis de Murga – byli jste rádi, že vůbec máte nákladní vozidla. Z důvodu racionalizace přešel A.C.P. na Mercedes‑Benz: „Užitné zatížení odpovídá přesně denní dodávce. Šetří to jízdy a pomáhá předcházet přesčasům,“ říká Marquis. Při rozhodování se rovněž bere v úvahu robustnost vozidel: „Opravy? K tomu nemám co říct, protože jsem dosud žádné neměl, ačkoli většina vozidel musí za rok ujet 40.000 až 50.000 kilometrů,“ říká de Murga. Celkově vzato jsou tyto nákladní automobily bezchybnou vizitkou – a navíc dostávají každý rok nový lak!

Některé dodávky již přesahují hranice: „Nákladní automobil Mercedes‑Benz typu L 312 s užitečným zatížením 4.600 kg zásobuje díky pravidelným jízdám belgickou armádu v Německu masnými produkty. ‚Toto vozidlo však nestačí,’ říká ředitel Mertens. ‚Používáme tři velká vozidla Mercedes‑Benz (L 322, LP 322 a LP 312) a pak ještě deset vozidel L 319’.“

Nadšení vyplývá ze zkušeností: „Vůz L 3500 s rokem výroby 1952 jezdí denně stále s prvním motorem a dosud má najeto 513.000 kilometrů.“ Mertens pokračuje: „Když se jedná o služby pro zákazníky, jsme velmi nároční, protože právě u firmy Mercedes‑Benz neakceptujeme ani nejmenší nedbalost. Vždyť právě proto kupujeme Mercedes‑Benz.“

Jak to jen všechno zvládneme: „Vzhledem k velmi rozsáhlému výrobnímu programu společnosti Daimler‑Benz AG bohužel nejsme schopni zvládnout v každém čísle celý program. Pokud si přejete přesný popis dosud nepopsaného typu,  vyžádejte si jej prosím od nás. Na dotazy jakéhokoliv druhu odpovíme okamžitě.“ Přesto: Přehled vám poskytne představu o spoustě možností.