Speciální druh městské logistiky: Jak zajišťuje Atego chod Univerzitní kliniky Šlesvicko-Holštýnsko.
Praktický kurýr pro celý kampus.
Z helikoptéry zahlédnete kostelní věže hanzovního města Lübeck a u základů budovy se rozprostírá jiná, podobně rozmanitá městská krajina: kampus Univerzitní kliniky Schleswig-Holstein. Chodci a cyklisté, taxíky a linkové autobusy: Na silnicích areálu o rozloze asi 55 hektarů se pohybují téměř všichni účastníci silničního provozu, které byste čekali ve městě. Kdo se rozhlédne, určitě spatří také nákladní automobily a užitková vozidla s logem kliniky a třícípou hvězdou.
„Pro přepravu materiálu používáme tři vozidla Atego,“ říká Gerhard Plate. Tento 57letý muž je vedoucím vozového parku nemocnice v Lübecku, jehož součástí je i několik vozidel Mercedes‑Benz Sprinter. K tomu třeba připočíst pět vozidel Atego a další vozidla Sprinter v Kielu. Podle berlínské Charité tvoří oba zhruba stejně velké areály v Lübecku a Kielu dohromady druhou největší univerzitní kliniku v Německu. Tento podnik ve vlastnictví spolkové země má téměř 16.000 zaměstnanců, v loňském roce se v něm léčilo přesně 440.824 lidí, z toho asi tři čtvrtiny byli hospitalizovaní pacienti. Oddělení a další zařízení v obou areálech kliniky jsou rozmístněny celkem ve 103 budovách.
Nepřetržité dodávky.
Pro tento obří podnik se musí denně zajistit mimořádně velké množství zboží. Pouze několik příkladů: Aby měl personál kliniky neustále k dispozici sterilní nástroje, na jednotce pro sterilizaci zdravotnických pomůcek se nástroje po každém použití ošetří, sterilizují a zabalí pro další použití – na obou pracovištích se každoročně takto ošetří kolem 200.000 „sterilizačních jednotek“.
„Realizujeme zásobování unit‑dose: individuálně balené léky, připravené speciálně pro příslušného pacienta.“
V lékárně na klinice v Lübecku se bez přerušení vydávají a balí léky. Ošetřující personál je odkázán na hygienické potřeby. Pacientky a pacienti musí několikrát denně jíst – management oddělení pro stravování připraví přibližně 9.000 jídel denně.
Aby se všechny materiály a potraviny dostaly na místo určení, je zapotřebí, aby logistika pracovala na maximální výkon. K tomu jsou nezbytná: vozidla Atego, neúnavně směřující k podlouhlému nádvoří v jižní části kampusu v Lübecku. Zde je umístěn centrální sklad a výdejní místo lékárny. Kromě toho také oddělení na přípravu pokrmů, na které má klinika vlastní nádoby. Je zde rušno od časných ranních hodin až do pozdního odpoledne.
Nesystémové úkoly.
„Mnohé z našich dodávek probíhají po pevně stanovených trasách,“ vysvětluje Plate. Na programu dne je však také několik více či méně nesystémových úkolů. „Může se jednat o přepravu těžkého a neskladného zboží, jako jsou operační stoly, lůžka nebo ultrazvukové přístroje, ale také o drobné dodávky.“ Například dopravit lék, který naléhavě potřebují v některém oddělení, ale pro jeho dodávku není právě k dispozici žádné menší vozidlo. Kromě toho jedno z nákladních vozidel Atego neustále odváží papírový odpad – zejména obalový materiál – na vlastní recyklační stanici kliniky.
31000
přeprav materiálu se ročně uskuteční v obou areálech kliniky nebo mezi nimi.
„Pro naši logistiku jsou nákladní automobily stále nepostradatelnéé.“
Když se s vedoucím vozového parku procházíme po dvoře, všímáme si, že vedle lübeckého Atega s registrační značkou začínající písmeny „HL–KI“, je zde i jedno s opačnou kombinací „KI–HL“: „Ten jezdí každý den z místa na místo tam a zpět, třeba se zbožím z Kielu do Lübecku a zpátky veze léky z Lübecku do Kielu,“ vysvětluje Plate.
Právě kvůli lékům je tento nákladní automobil vybaven také chladicí nástavbou. „Pendler“ z Kielu je Atego 924, v Lübecku používají lehčí variantu. Mají pro to dobrý důvod: „Naše nákladní automobily se pohybují výhradně po areálu kampusu a máme tady málo místa,“ vysvětluje Gerhard Plate. „Proto potřebujeme vozidlo s co nejmenším poloměrem otáčení – a to nám nabízí Atego 818.“ Z bezpečnostních důvodů jsou všechny nákladní automobily vybaveny zpětnou kamerou pro couvání.
Výzvy.
Logistika v areálu kliniky je všeobecně velkou výzvou. Denní výkon nákladních automobilů je při maximální rychlosti 20 kilometrů nízký, přesto se jedná o vysokou zátěž: Provoz v kampusu vyžaduje neustálé zastavování a rozjíždění. „Na tento úkol je Atego jako stvořené,“ tvrdí Plate. Aby se při každém nakládce nebo vykládce nemusela sklápět zadní plošina, čímž by se zbytečně ztrácel čas, je nákladový prostor našich nákladních automobilů vybaven dodatečnými dveřmi na pravé straně.
Všechna nákladní vozidla jsou na leasing, po třech až čtyřech letech budou nahrazena dalším modelem a mezitím se provádí jejich pravidelná údržba. „Také to je důvod, proč sázíme na Mercedes: Servis je skvělý!“
Autonomní provoz v tunelu.
Je jasné, že: nákladní automobily a dodávky nedokážou samy zajistit materiálovou logistiku nemocnice. Protože i při nasazení veškerých manévrovacích schopností: se dostanou pouze ke vchodu do budovy. Na obou pobočkách proto přebírá velkou část práce automomní přepravní systém. Dodávky se tak dostanou až na oddělení. V Lübecku se přitom využívají kompaktní, zcela autonomní vozidla s kontejnery, převážně na podzemních trasách o celkové délce kolem pěti kilometrů. Pro porodnici nebo zubní kliniku se do kontejnerů nakládají například sterilizované chirurgické nástroje z oddělení sterilizace nástrojů. Výchozí a cílové body obdrží vozidla z dispečinku prostřednictvím místní sítě WLAN.
Průměrný počet přesunů kontejnerů na klinice v Lübecku na trasách bez lidské obsluhy je přibližně 1.600 za den. Pomocí výtahů se vozidla dostanou na místa nakládky a vykládky, která jsou někdy umístěna i v pátém patře. Jakmile se dostanou do prostor, kde by se mohly setkat s personálem kliniky, zazní z vozidel přátelským, rozhodným ženským hlasem toto upozornění: „Prosím, uvolněte cestu!“
Jedná se o účinný systém, který však zatím není zaveden ve všech odděleních. Kromě toho: mnoho těžkého nebo neskladného zboží se však vejde jen do skříňové nástavby nákladního automobilu. „Na obou pobočkách univerzitní kliniky,“ říká Gerhard Plate, „jsou pro naši logistiku nákladní automobily stále nepostradatelné.“
Fotografie & video: Sebastian Vollmert